Příspěvek konference
Styl a věrohodnost vědeckých prací s publikovanými výsledky výzkumu v závislosti na rozvoji informačních a komunikačních technologií v posledním půlstoletí (1961-2010) – věda na prahu čtvrté revoluce lidské komunikace a poznání?
Autor
Milan Špála, Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta
Materiály ke stažení
Abstrakt
Když jsem před časem posuzoval informační explozi a její důsledky (viz: Čas. Lék. Čes., 2004) z hlediska experimentálního patologa a zároveň i dlouletého výkonného redaktora dvou lékařských akademických časopisů, konstatoval jsem, že příčinou byla v té době silně se rozvíjející digitalizace vedoucí ke zrychlení informačního cyklu a tím i ke komunikační nadprodukci. To pominulo až co nová informační technologie informační záplavu zvládla. Ukázalo se, že postupující integrace telekomunikace záhy ve společnosti vytvořila nové skupiny až generace uživatelů (např. „google generation“), které posléze začali vytvářet specifické a aktivní sociální sítě, zvláště v občanské i politické úrovni. (viz: Mintz, Anne P., ed. Web of Deceit: Misinformation and Manipulation in the Age of Social Media. Medford, NJ, CyberAge Books, 2012). Zdá se, že jisté, nejen technické, ale zvláště etické normy publikování mezinárodně i interdisciplinárně ustálené a přijaté za doby klasického publikování tiskem v polovině 20. století (např. pravidla podle Franz Ingelfingera v New England Journal of Medicine), se pod vlivem dynamických sociálních medií začaly rozvolňovat. V poslední době lze pozorovat, nejen ve vědě, ale i v právnické, správní i politické oblasti, porušování základních pravidel korektního publikačního chování. Protože se to odehrává v globální informační společnosti nacházíme tyto důsledky celosvětově. Odtud ony plagiátorské aféry, počínaje univerzitami, ale zasahující i do vládních kruhů, kdekoliv se tam působící osoby setkávají s povinností publikovat a nedostává se jim vedle vlastní kompentece patřičného vedení nebo kontroly. Pokud lidstvo až dosud zdárně překročilo tři základní etapy svého vývoje (viz: S. Harnad 1991–1995), tj. osvojit si řeč (před 100 000 lety), písmo (před 10 000 lety) a tisk (v právě uplynulém miléniu), dostalo se v současné situaci pravděpodobně ke čtvrtému kroku: propojit psychologické a komunikační schopnosti. Předchozí argumentace je v přednášce doplněná scientometrickými studiemi z této oblasti, včetně porovnání knihovnického a novinářského citačního chování. Z uvedeného je zřejmé, že ještě následující generace shledá klasické publikování, pokud jde exaktní o styl a důvěryhodné výsledky, za dlouhodobě výhodné, zvláště pokud bude působit v některé z vědeckých komunit.
Profesní informace o autorovi
Promován na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy (UK) v Praze (MUDr., 1956), CSc.1963), docent patologické fyziologie (1988); pracovník Ústavu patologické fyziologie 1. lékařské fakulty UK (1956 – 1996); hostující profesor a vedoucí Départment de Physiopathologie, Université d´Oran (Alžírsko) (1970–1974). Účastník prvního INFOMEDIUM v roce 1995 a po té pravidelný účastník a 7krát přednášející na předchozích konferencích INFORUM. Dlouholetý člen přípravných výborů pro předchozí konference INFORUM. 1995–2001: zástupce vedoucího Ústavu vědeckých informací (ÚVI) na 1. lékařské fakultě UK, 1992–2000: zakladatel a vedoucí bibliograficko-informačního oddělení ÚVI 1. LF UK, 2001–2007: odborný pracovník tamtéž. Dosud: přednáší pro Ústřední knihovnu UK kurzy „Metodologie vědecké práce v biomedicíně“ a „Principy efektivního odborného publikování“. Dosud: přednášející na VOŠ informačních studií v Praze na Pankráci pro předmět „Zdravotnické informační systémy“.
