• přístup v místě a čase dle individuální volby (§ 18 odst. 2 AZ)
• živé provozování a jeho přenos (§ 19 AZ)
• provozování ze záznamu a jeho přenos (§ 20 AZ)
• vysílání rozhlasem a televizí (§ 21 AZ)
• přenos rozhlasového a televizního vysílání (§ 22 AZ)
• provozování rozhlasového a televizního vysílání (§ 23 AZ)

1. umístění na veřejně přístupnou internetovou stránku, a to buď

a) volně nebo

b) vázaně proti zadání uživatelského jména a hesla koncovým uživatelem

2. zasílání elektronickou poštou

Rozmnožování je pro užití na internetu naprosto klíčovým způsobem užití. Vysvětlení tohoto pojmu není potřeba věnovat přílišnou pozornost, neboť se víceméně shoduje s jeho jazykovým výkladem. Je třeba však upozornit na to, že i elektronické vyjádření (např. díla literárního) ve formě čitelné pouze pro textové editory, uložené na harddisku počítače je rozmnoženinou autorského díla a že každým “načtením” internetové stránky dochází v počítači koncového uživatele k vytvoření minimálně dočasné rozmnoženiny této stránky. Pojem sdělování veřejnosti podle ustanovení § 18 odst. 2 AZ (v angličtině “making available”), kterému zákonodárce nepřidělil žádný specifický název ani samostatný paragraf, už tak jasným pojmem není. Jeho definice je přejata z internetových úmluv, a to bohužel nepříliš vydařeným způsobem. Termín “kdokoli” totiž označuje osobu (i jednu), která je ve vztahu k tomu, kdo dílo zpřístupňuje, veřejností. Takovou veřejností je tedy i jeden konkrétní individuálně určený čtenář - uživatel, kterému knihovna zašle autorské dílo (resp. jeho rozmnoženinu) e-mailem; knihovna tedy v tomto konkrétním případě autorské dílo užívá a to jeho rozmnožováním a sdělováním veřejnosti. Výklad termínů “místo a čas dle individuální volby” se také zcela nekryje s jejich běžným čistě jazykovým významem. Místem dle individuální volby je totiž například i počítač umístěný v hale knihovny, na jejímž intranetu je umístěno autorského dílo. Časem dle individuální volby může být v konkrétním případě i rozmezí jedné hodiny. Z výše uvedeného vyplývá, že i umístění autorského díla na intranetu knihovny, který je přístupný čtenářům knihovny, a to po dobu jedné hodiny, kdy čtenáři mají možnost přístupu k němu je jeho užitím.

Licenční smlouva je upravena v ustanoveních § 46 a násl. autorského zákona jako smlouva, kterou autor poskytuje oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu. Ze shora uvedeného vyplývá, že pro užití díla na internetu by licenční smlouva měla zahrnovat oprávnění k rozmnožování díla a jeho sdělování veřejnosti podle § 18 odst. 2 AZ. Vždy by v ní měl být jednoznačně určen a podrobně rozepsán účel smlouvy, neboť pak se vždy uplatní domněnka podle ustanovení § 50 odst. 2 AZ, že “licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosažení účelu smlouvy.” Velmi citlivou záležitostí pro autory a jiné nositele práv bývá otázka výše autorské odměny za poskytnutí licence pro prostředí internetu. Užití na internetu, alespoň klasické umístění na internetové stránky, je užitím bez územního omezení, což je nezřídka chápáno jako užití bezmezné a bezbřehé. Na druhé straně je potřeba si uvědomit, že provozovatel internetové stránky “vidí” jednak celkový počet přístupů na stránky a jednak každou individuální IP adresu počítače, odkud “čtenář” přichází, tedy každého individuálního čtenáře. Pokud provozovatel navíc zavede systém podmíněného přístupu, tedy přístupu po přihlášení se do systému, který podmiňuje poskytnutím základních údajů, lze tohoto interaktivního čtenáře srovnat s klasickým čtenářem, který projde dveřmi knihovny – namísto papírového čtenářského průkazu předkládá jakýsi “elektronický průkaz”. “Bezbřehost a bezmeznost” se mění na zpřístupňování konkrétním osobám – čtenářům.

Licenční smlouvu s autorem (popř. jiným nositelem práva) má povinnost uzavřít vždy osoba, která je tvz. content providerem, tedy osobou, která je odpovědná za obsah stránky. Takovou osobou je vždy ten, kdo skutečně naplňuje příslušnou stránku. Může se samozřejmě jednat i o osobu právnickou (např. knihovnu), za níž (tedy jejímž jménem a na jejíž účet) vždy konkrétně jednají osoby fyzické (webmaster, správce sítě apod.). Content provider je pak také vždy osobou odpovědnou za případné porušení autorského práva třetích osob, popřípadě jiných práv (např. práva na ochranu osobnosti, práva na ochranu osobních údajů) obsahem stránek.

Ne vždy však musí být provozovatel internetových stránek ve vztahu ke konkrétnímu obsahu právě takovýmcontent providerem, osobou odpovědnou za obsah. V internetovém prostředí se velmi často využívá jednak tzv. webhostingu a jednak hypertextových odkazů.