Bibliometrické indikátory SCI - ISI jako míra kvality vědecké práce a jejich alternativy pro evaluaci v českém prostředí - výhody a úskalí

Autor: Milan Špála,  Univerzita Karlova - 1. lékařská fakulta, Praha

Spoluautoři: Marie Votípková, Národní lékařská knihovna

Plné texty

Abstrakt

Princip citačního rejstříku Science Citation Index (SCI) měl od 60. letech minulého století zásadní a objevný význam pro posuzování časopisů. Z hlediska sociologie vědy (H. Zuckerman) od počátku bylo zřejmé, že bibliometrické indikátory (b. i.), statisticky odvozené z citačních vztahů, užité k hodnocení vědecké výkonnosti, vedou ke změně citačního chování. Upozorňováno (E. Garfield), že citační analýzu lze provádět jen mezi srovnatelnými časopisy resp. vědními obory. Monopolní systém SCI aplikovaný na vybrané základní (core) časopisy (cca 8 000) je možno použít i pro další časopisy a vytvářet tak např. národní b. i. (Národní lékařská knihovna v Praze, Votýpková M. et al., 1998) zcela ekvivalentní s SCI. S využitím principů výběru časopisů do databáze SCI (resp. Web of Science, WoS) lze hodnotit i časopisy do výběru ISI nezařazené (např.. Index Copernicus). Je třeba využívat publikační údaje i z jiných databází (PubMed, resp. MEDLINE). Existují i vhodná kritéria z oblasti řízení vědy a vědní politiky a kritéria úrovně redakčního zpracování časopisů. Použití výlučně b. i. k hodnocení, svědčí o tom, že jediná míra vědeckého dopadu je publikační aktivita. B. i. mají výhodu v tom, že jsou kvantifikované a aplikovatelné "mutatis mutandis" i na jiné časopisy, jež nejsou v databázích ISI. Už to, že WoS představuje výlučně časopiseckou a navíc výběrovou, tedy nekompletní, bibliografii, poukazuje na dvě slabiny. Proto je třeba pro ucelené hodnocení vědeckých výkonů osob i institucí volit kritéria, jež postihují vědeckou činnost z více, než pouze jediného publikačního pohledu, např. na univerzitách podíl na vědecké výchově - PhD. Přesto je třeba, zvláště v mezinárodním srovnávání, b. i. podle SCI – ISI považovat, se všemi výhradami, svým způsobem za mezinárodní standard.

O autorovi

Promován na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy (UK) v Praze (MUDr. –1956), CSc.1963), docent patologické fyziologie (1988); pracovník Ústavu patologické fyziologie 1. lékařské fakulty UK (1956 – 1996); hostující profesor a vedoucí Départment de Physiopathologie, Université d´Oran (Alžírsko) (1970-1974); Ústav vědeckých informací 1. lékařské fakulty UK – vedoucí oddělení (1995-2001), - odborný pracovník (2001 - ); člen Redakční rady University Karlovy (1965 - ), vedoucí redaktor oficiálního vědeckého časopisu 1. lékařské fakulty UK "Sborník lékařský" (1991 - 2003).