Zdroje šedé literatury a jejich strategický potenciál pro vědu a obchod
	Richard Papík, Ústav informačních studií a knihovnictví, Univerzita Karlova, Praha
	Informační zóny a tzv. šedá zóna. Teoretické a praktické aspekty významu šedé literatury. Zdroje šedé literatury skrývaji strategickou hodnotu. Odraz šedé literatury v elektronických zdrojích na Internetu a v komerčních systémech typu databázových center. Struktury a druhy šedé literatury, typy "šedých" informací relevantních pro vědeckotechnický rozvoj a obchodní strategie. Psychologické, organizační a jiné bariéry využívání. Perspektiva v ČR? Příkladové úlohy.

E-mail:richard.papik@ff.cuni.cz

Šedá literatura na konci 20.století má velkou šanci se stát jedním z nejdůležitějších a nejstrategičtějších zdrojů vědeckých a obchodních informací. Je to dáno několika aspekty:

• “data, informace, znalosti” , tedy i ty pocházející ze šedé zóny, jsou lépe a dokonaleji sdíleny díky novým technologiím a síťovým prostředkům, rozvíjí se éra síťového sdílení, sdílené inteligence
• mění se charakter informačních služeb, informační služby nabývají hybridní charakter, významný je trend dodání primárního dokumentu v rychlé a uživatelsky zvolené a přijatelné formě, role informačního pracovníka se posouvá a bude vyžadovat kvalifikační zásahy (směřování k profesi knowledge worker)
• systémy, producenti a zprostředkovatelé informací se orientují na koncového uživatele, výstupy jsou prezentovány na člověka orientovanými rozhraními ( human-centered interface)
• elektronické publikování prochází mohutným a často nekontrolovaným nárůstem, anarchizace toku informací není dále únosná a přijatelná, důraz začíná být kladen na “obsahovou administraci” informačních prostředí a je nejen nutností, ale jedním z trendů (content management)
• vztah k informacím a znalostem se mění díky tlakům tzv. digitální ekonomiky a mít informace/znalosti se stává strategickou podmínkou v získání konkurenční výhody

Pojem šedá literatura, někdy také označován jako“polopublikovaná literatura”, je specifickou a důležitou složkou informačních toků nejen ve vědeckém, ale i v obchodním světě. Kde je místo šedé literatury mezi ostatními informačními zdroji? K tomuto vysvětlení je možné vzít následující schéma.

Vymezení pojmu a vytvoření jeho obsahu není vždy jednoznačné a podléhá častým diskusím, co je a co není šedá literatura. Nejen osobně zastávám názor, že šedá literatura je pojmem s více výklady a rozličným chápáním. Nejběžnější názor je, že do oblasti “šedé literatury” můžeme zahrnout informační zdroje, které neprochází klasickými komerčními nakladatelstvími.

I toto vymezení však nese jisté slabiny, protože pak je žádoucí zahrnout do šedé literatury i takové zdroje, jako jsou normy nebo patenty, které nejsou šířeny komerčními nakladatelstvími, ale např. státem řízenými institucemi. A to již může vyvolat velké diskuse a nesouhlasná stanoviska. Stejně tak souhlasná nebo neprotestující. Za jistých okolností normy a patenty jsou šedou literaturou. Pak by bylo vhodné do kategorie šedé zóny zahrnovat i tyto zdroje šířené oficiálními institucemi typu standardizačních úřadů a organizací nebo patentových úřadů a organizací. Dostupnost patentů i norem je však poměrně snadná a systémová, což neplatí vždy o jiných druzích dokumentů šedé literatury, kde identifikace jejich kanálů šíření je pro běžného uživatele nesnadná a ani běžný informační pracovník není o způsobech šíření dostatečně informován, takže není schopen poskytnout relevantní řešení, a to ani na úrovni referenční služby.

Mezi šedou literaturu patří: vládní dokumenty, dokumenty mezinárodních organizací stejně, jako mezi “šedé zdroje” zahrnujeme dokumenty typu disertačních prací, diplomových prací, výzkumných a technických zpráv, některé konferenční materiály, proslovy, diskuse, technická dokumentace.

Dnes také v digitální podobě, či často jde o přímo specifické digitální zdroje, jako jsou mnohé WWW dokumenty, konferenční dokumenty šířené na WWW, ale i na optických discích (nejčastěji CD-ROM), na síti prezentované newsletters, firemníliteratura apod.

Představitelem informačních systémů o šedé literatuře mohou být zdroje jako NTIS, SIGLE nebo Dissertation Abstracts. Blíže o těchto zdrojích viz citovaná literatura v závěru nebo odkazy v následujícím textu. V ČR je nejvíce znám systém SIGLE, který je dostupný via STK nebo Knihovnu AV (obě instituce jej mají k dispozici na optickém disku) či přes některá zahraniční databázová centra (např. STN International,http://www.cas.org, http://www.fiz-karlsruhe.de). Systémy NTIS (http://www.ntis.gov nebo dostupný přes databázová centra jako STN International na URL http://www.cas.org či http://www.fiz-karlsruhe.de, nebo v Dialog na URL http://www.dialog.com) a systém Dissertation Abstracts už nejsou bohužel v ČR pravidelně využívány, ačkoliv by poskytly strategické informace pro různé obory vědy i obchodu. Producent Dissertation Abstracts (U.M.I. konvertovala do Bell + Howell) nabízí plné texty řady disertací prostřednictvím systému ProQuest. Původně bibliografický systém o amerických a kanadských disertacích dnes tedy nabízí možnost získání plného textu v digitální podobě. Dříve toto nebylo možná a uživatel od UMI obdržel klasickou kopii disertace či kopii na mikrofiši, pochopitelně za finanční úhradu.

Dopustím se jistého, polemického závěru k vymezení pojmu šedá literatury: Šedou literaturou lze uvažovat většinu dokumentů, kterépocházejí z tzv. šedé zóny (viz obrázek výše) a nemají uznávanou identifikaci v podobě např. ISBN nebo ISSN či jiného mezinárodního nebo národního kódu. Většinu dokumentů typu šedá literatura můžeme zařadit pod speciální druhy dokumentů, čímž je možno uvažovat další typy dokumentů a situace se opět může zkomplikovat o další výčet typů informačních pramenů.

Dokumenty šedé literatury však můžeme bezproblémově dělit stejně jako jiné dokumenty na:

• klasické tištěné
• elektronické (lze zahrnout také přehledy z Internetu, domovské WWW stránky, virtuální diskuse, síťově založené adresáře, výběrově elektronickou poštu apod.)

Dokumenty šedé literatury mají rovněž a dnes již často charakter hybridních dokumentů, jejichž mediální formy se střídají a jsou přístupné rozličnými méně či více oficiálními přístupovými cestami. Síťově sdílený svět (i díky Internetu) a současné moderní formy komunikace problematiku šedé literatury posouvají do dalších problémových okruhů včetně problematiky intelektuálního vlastnictví, kterými je zatěžován i svět informací “klasický”, tedy informačně zabezpečený nakladatelstvími a vydavatelstvími komerčního charakteru.

Příklad (převzato z URL:http://www.konbib.nl/infolev/greynet/3.6.htm):

Centre of Scientific and Technical Information
http://www.cerist.dz

Community Research and Development Information Service
http://www.cordis.lu/

German Institute of International Educational Research
http://www.dipf.de

Defense Technical Information Center
http://www.dtic.mil/iain/

European Association for Grey Literature Exploitation
http://www.konbib.nl/sigle/

InformationsZentrum Sozialwissenschaften
http://www.social-science-gesis.de

Tilburg University Library
http://greywww.kub.nl:2080/greyfiles/

K problematice teorie a praxe šedé literatury – od diskusí až po charakteristiku distribučních kanálů tradičního či komerčního charakteru šedé literatury, či k problematice intelektuálního vlastnictví vychází specializovaný časopis:

URL: http://www.mcb.co.uk/ijgl.htm

Porozumění světu šedé literatury vyžaduje jisté úsilí. Řadu znalostí lze chápat i ze samotných “šedých zdrojů” na Internetu prostřednictvím aktivit, které se v této oblasti odehrávají. Cenným zdrojem je komplexní informační startovní bod GreyNet na URL: http://www.konbib.nl/infolev/greynet/index.htm

Pro oblast šedé literatury existuje celá řada konferencí. Mezi nejprestižnější fórum patří pravidelná mezinárodní konference o šedé literatuře Grey Literature (GL), URL: http://www.konbib.nl/infolev/greynet/3.14.htm . Ta poslední se konala v říjnu 1999 ve Washingtonu.

Stejně tak sborníky z konferencí, anotované bibliografie a další materiály, a také je možno si slovník termínů z oblasti šedé literatury objednat bez složitého akvizičního procesu přímo z adresy zdroje GreyNet: http://www.kb.nl/greynet/glossary.htm

Zdrojem poučení o problematice šedé literatury poskytnou i některé báze dat. V systému Dial og http://www.dialog.com jsem realizoval speciální rešerši se statistickým výstupem (kombinace nástroje Dialindex – File 411 a příkazu “rank files”), který mi srovnal prvních 25 zdrojů dle pořadí výskytu termínu “grey literature”.

1. Dialog Bluesheets. URL: < http://www.dialog.com/bluesheets>
2. GreyNet. URL: < http://www.kb.nl/greynet/>
3. GreyNet. URL: < http://www.konbib.nl/infolev/greynet/index.htm>
4. NTIS. URL: < http://www.ntis.gov>
5. PAPÍK, R.: Co je šed á literatura a jaké jsou její hlavní zdroje. In: Infocus, 1, 1995, č.5, s.36.
6. PAPÍK, R.: Zdroje šedé literatury. Infocus, 2, 1996, č.11-12, s.222-223.
7. PAPÍK, R. – MICHALÍK, P. – MICHALÍK, P. – NOVÁČEK, L.: Internet – ekonomické, marketingové a finanční apl ikace. Strategie vyhledávání a prezentace. Praha, EKOPRESS 1998. 220 s.