| Knihovny jsou obvykle součástí institucí, z nichž vycházejí publikační výstupy, představující
konkrétní výsledky činností pracovníků těchto vědecko-výzkumných a vzdělávacích ústavů. Zvláště se to týká univerzitních knihoven a
knihovníků. Postavení knihovníka při evidenci a hodnocení publikačních aktivit závisí na jeho osobních zkušenostech při publikování výsledků
vlastní odborné knihovnické činnosti a na podrobných znalostech zvyklostí písemné prezentace výsledků ve vědním oboru, na nějž je daná
instituce zaměřena. Další podmínkou pro úspěšnou a produktivní evidenci publikační činnosti vědecko-vzdělávacích zařízení jsou knihovníkovy
dokonalé znalosti bibliografických (databázových) knihovnických pravidel, ale i jejich praktické aplikace v dané vědní disciplíně.
(Nebezpečí střetu mezi knihovnickou teorií a každodenní mezinárodní vědeckou praxí.) Při hodnocení publikační aktivity je rolí knihovníka
být schopen doporučit a správně obhájit bibliometrické indikátory, odpovídající typům publikací, jejich počtu, ale zvláště publikačním
zvyklostem daných vědních oborů. Nedostatečné zkušenosti knihovníků z vlastní výzkumné a publikační činnosti mohou vést k nepřiměřenému až
chybnému použití bibliometrických indikátorů. (Diskreditace až zneužití bibliometrických indikátorů výkonnosti). Nezastupitelnou rolí
knihovníků při hodnocení publikační výstupů je dbát a důsledně prosazovat korektní interpretaci výsledků zjištěných bibliometrickými
postupy. V současné době lze leckdy charakterizovat postavení vysokoškolské knihovny tak, že se nachází uprostřed vědy na jejím okraji.
Pouze cílevědomý přesun knihovních aktivit ke středu vědecko-výzkumného dění, zajistí knihovníkům respektované postavení a nepostradatelnou
roli při evidenci a hodnocení publikačních činností. |
