Plánování rozvoje informačních systémů a tvorba informační strategie jako plánu uspokojování informačních potřeb přispěly ke zformování mladé vědní disciplíny, která je dnes vyučovaná na řadě univerzit jako nezbytná součást manažerského vzdělávání. Přístupy a výběr klíčových témat se někdy liší - od důrazu na metody softwarového inženýrství k upřednostnění managementu znalostí, tj. schopnosti informace odvozovat a akumulovat, v prostředí informační společnosti.

První zmínka o informační společnosti sahá do roku 1969, kdy si Peter Drucker uvědomil nástup znalostních pracovníků jako logický důsledek investic do vzdělávání. Další investice - do elektronické infrastruktury - znamenaly příchod informační ekonomiky (síťové, digitální). Nová ekonomika třetí vlny, často zmiňovaná téžAlvinem Tofflerem, mění podstatu a definici samotného kapitálu. Zisky z intelektuálního kapitálu jako primárního zdroje bohatství se mohou dramaticky zvyšovat právě v prostředí síťové ekonomiky, neboť celková hodnota sítě roste exponenciálně s počtem jednotlivých prvků.

Informace se již de facto staly jedním z klíčových zdrojů každé organizace. Od materiálových a finančních zdrojů se liší především ve dvou aspektech - jejich hodnota výrazně klesá v čase a používáním se nezmenšuje, naopak zhodnocuje. Data uložená zaměstnanci v podnikových informačních systémechjsou majetkem organizace (včetně např. zpráv elektronické pošty) stejně jako systémy samy. To často přináší problémy spadající spíše do oblasti práva a podnikatelské etiky. Organizace provozující svoje WWW služby začínají vstupovat na mediální trh (ovlivňují veřejné mínění, rozšiřují znalosti potenciálních zákazníků).

Posun k informatizaci podnikání ovlivňuje roli vzdělávacích institucí. Globální informační sítě typu Internetu znamenají demokratizaci přístupu k trhům a informacím. Hrozba nezaměstnanosti bude vytvářet stále větší tlak na rekvalifikaci a celoživotní vzdělávání. Prostředí informační ekonomiky bude vystavovat kamenné školy tržní soutěži s dalšími zdroji informací a znalostí. Vysoké školy budou muset nabízet mnohem více než uspořádaný systém znalostí.

Internet nebo veřejná informační síť obecně přináší straně nabídky účinný prostředek pro vzdělávání svých zákazníků a straně poptávky dává možnost rozhodovat se méně dle reklamních sloganů a více dle konkrétních faktů. Na druhé straně intranet nebo i jiná forma podnikového informačního systému je pro organizaci nástrojem pro levné a efektivní vzdělávání vlastních pracovníků a správu firemního know-how.

Cokoli na Síti ve formě elektronických bitů je intelektuální vlastnictví: E-mailové konverzace, reklamní proužky, videoklipy, právní dokumenty, databáze sinformacemi o zákaznících, dokonce samy internetové adresy, a to nemluvě o tradičním balení obsahu jako jsou video nahrávky, obrázky a novinové články. Kdokoli může dát druhému kopii a ponechat si originál. Během sekundy můžete poslat obsah tisícům lidí na druhý konec světa. Kdo je vlastníkem všech těchto věcí? Kdo řídí a kontroluje jejich užívání? Počítače a Internet umožňují snadno a skoro bez nákladů reprodukovat obsah, zasílat jej nebo vyhledávat kdekoliv na světě. Síť usnadňuje to, co bývalo únavné a pomalé, např. vytržení stránky z novin, vložení do kopírky a zaslání kopie příteli. Problém komerčního pirátství velkého rozsahu existuje již dávno, ale teď jako nikdy před tím jsou stejné prostředky masové produkce k dispozici i jednotlivcům. Již nepotřebujete vlastnit tiskárnu nebo rozhlasovou stanici, nepotřebujete ani xerox; na vše vám stačí osobní počítač s připojením na Internet.

Udržet si intelektuální kapitál je opravdu těžší a těžší. Tradiční producenti obsahu - noviny, časopisy, vydavatelství - budou muset soupeřit o čas uživatelů s netradičními poskytovateli obsahu - s obchodníky s jejich vlastními Web servery, s dětmi posílající si elektronickou poštu namísto sledování televize, s amatérskými hudebními skupinami, které poskytují zdarma svoji hudbu v naději, že zaujmou veřejnost. Na čem tedy budou podniky vydělávat a jak budou placeni individuální přispěvatelé? Esther Dyson uvažuje dva archetypy budoucích obchodních modelů pro informační obsah.

V prvním z nich poplynou tržby spíše za poskytování služeb založených na obsahu než za statické kopie obsahu samotného. Nazývejme to intelektuální proces, ne intelektuální vlastnictví. Takové služby mohou zahrnovat vše od předplatného po poradenství. Podniková aktiva potřebná k provozování těchto služeb budou zahrnovat zaměstnance, kteří budou vytěžovat hodnotu z obsahu, a kteří mohou mít intelektuální vlastnictví (nebo to nazývejme intelektuální kapitál) ve svých hlavách, ve formě výcviku, zkušeností nebo obecné inteligence. Druhý model spočívá ve využívání obsahu k získávání pozornosti. Jinými slovy ve vytváření intelektuálního kapitálu v hlavách jiných lidí. Může to mít formu "identifikování se s obchodní značkou" (obvyklý model) nebo formu obeznámenosti s daným produktem.

Knowledge management (správa znalostí) je výzvou zdaleka ne jen pro vzdělávací instituce, kterým digitální éra přináší možnost zpřístupnění znalostí elektronickými médii. Kromě technologií k tomu určených je také o lidech, kteří znalosti mají, kteří je vytvářejí, umějí používat - a učit se další. K tomu patří porozumění procesu zprostředkovávání znalostí, dovedností i zkušeností a jejich klasifikace, chápání mezilidských vztahů v týmech a respektování toho, že vždy budou fakta, která neznáme a nemůžeme měřit. Vedle nástrojů, které pro komunikaci a sdílení znalostí používáme, se vyplatí věnovat pozornost pěstování komunikace jako kultury v organizaci.

Literatura

Virtuálníinformační park