Integrovaná virtuální knihovna STK - knihovna do deště

Saša Skenderija, STK Praha, ÚISK FFUK
Zuzana Švastová, STK Praha
Václav Heicl, STK Praha

"Sesazení etablované, centralizované autority, výzva budování korporativního prostředí a příslib sdíleného distribuování dovedností, to vše vyžaduje nový způsob uvažování o organizačních strukturách. V takovém nehierarchizovaném prostředí mohou knihovnické dovednosti nabídnout mnoho na trhu idejí."

Terence K. Huwe: Knowledge Transfer in Cyberspace: Organizational Challenges. FID News Bulletin - Vol. 46 (1996), Iss. 1/2

ÚVOD

Na Internetu jsou dnes již knihovny a jejich katalogy zcela běžným jevem. V současnosti probíhají intenzivní aktivity na vytvoření a aplikaci formátů pro bibliografický popis síťových dokumentů a standardů pro sdílení knihovnických a administrativních procedur internetovskými protokoly, projednávají se legislativně-právní otázky spojené s publikováním a distribucí digitálních dokumentů, budují se národní a nadnárodní tzv. "superdálniční" knihovnické infrastruktury, virtuální knihovny a pod. Základní problémy, které se těmito aktivitami snažíme vyřešit, lze zahrnout do dvou tříd.

Na první pohled se zdá, že jsme jako obor v samém jádru soudobých změn a že pevně s nimi držíme krok. Skutečnost je však poněkud jiná. Fenomén kyberprostoru totiž nelze chápat pouze jako nový prostředek ("informační superdálnice") pro řízení a sdílení knihovnicko-informačních procedur nebo jako nekonečnou informační studnu. Jde v prvé řadě o nově vznikající globální komunikační paradigma, které "zasahuje" resp. ovlivňuje mnohem širší rozpětí komunikačních a vůbec civilizačních struktur a procesů, než je "komunita jezdců" po informačních superdálnicích. (Podobně jako Gutenbergův vynález knihtisku nepostihl jen svět gramotných či tzv. "počítačová revoluce" svět "Hackerů".) Nové dynamické sítové konfigurace utvářejí úplně nové komunikační modely a standardy (interaktivní sdílené procedury, decentralizované a otevřené hypermediální a multimediální struktury, virtuální realita a pod.), které se svou povahou podstatně liší od klasických, byť vysoce automatizovaných modelů a forem vyskytujících se v klasických knihovnicko-informačních procesech.

V praxi je tato antinomie zvlášť patrná ve dvou úrovních:

i) Jelikož náš metodologický aparát operuje s formálními informačními prvky a formami, které v komunikačních procesech "vystupují" jako určité formální re-prezentanty znalosti/vědění, resp. jako ve fyzickém slova smyslu zaznamenané (data, údaje, fakty) a stálé či "statické" (dokumenty, publikace) entity, problémy vznikají tehdy, když se do metodologického knihovnicko-informačního záběru dostanou nestálé, hypermediální nebo například "virtuální" informační konfigurace. Problematická digitální "fyzikálnost" a jakási dynamická síťová konzistentnost takových konfigurací je stávajícím metodologickým aparátem velmi těžko postižitelná. Stejně tak tyto konfigurace za určitých podmínek mohou nejen re-prezentovat, ale také i přímo prezentovat či dokonce "virtuálně zhmotňovat" jisté tzv."objektivní" obsahy (např. virtuální chirurgický zákrok, různé druhy interaktivních simulátorů, architektonické konstrukce atp.).

ii) Nové globální či makroorganizační komunikační prostředí vznikající v Kyberprostoru, které charakterizují otevřené, decentralizované a "detopologizované" konfigurace, stejně jako flexibilní, interaktivně sdělitelné komunikační procedury na "klient-server" platformě, představují přesný opak centralizovaných a institucionálně řízených knihovnicko-informačních procedur a procesů.

Tyto skutečnosti poukazují na jisté metodologické, ale také koncepční "zaostávání" některých našich aktivit za dynamikou současných změn a rovněž na nezbytnost přehodnocení stávajícího metodologického záběru.

Co je tedy cílem všeobecně proklamované orientace knihovnicko-informační sféry k novým komunikačním konfiguracím? Nejčastěji se mluví o zrychlení stávajících procedur, o rozšíření statických informačních potenciálů o síťové a jiné elektronické dokumenty, o lepších prezentacích knihovnicko-informačních subjektů, o vytvoření pohodlnějšího uživatelského prostředí, o vyšší operační úrovni meziknihovní spolupráce atp. - tedy o kvantitativním zlepšení, zrychlení či rozšíření stávajících procedur a služeb.

L. Schamberová ve své znamenité reflexi na toto téma What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times (JASIS, 47 (9): 670, 1996) však upozorňuje, že: "Cílem už není jednoduché poskytování artefaktů, nýbrž poskytování přístupu k informacím užitečným pro uživatele, nebo k informacím, které přispívají k uživatelově práci."

Základní otázkou je, jakou roli by měly plnit knihovnici a informační specialisté v situaci, kdy knihovny už nejsou jediným zprostředkovatelem relevantních a k uživatelově práci užitečných informací. Je běžné, že uživatel od nás ze zvyku očekává služby tradičně spojované s knihovnami, tedy s transferem klasických artefaktických informací resp. statických ("papírových") dokumentů. Knihovnické servery a stránky coby průvodce či pomůcky pro vyhledávání internetovských zdrojů a dokumentů jsou uživateli jen symbolicky používány v srovnání s jinými komerčními a nekomerčními vyhledávacími službami na síti.

Abychom mohli rozšířit nabídku informačních služeb, forem a zdrojů o všechny dnes dostupné zdroje a způsoby pořizování užitečných informací, je zapotřebí především vytvořit novou platformu pro poskytování informačních služeb. Tato platforma by měla být v dostupnosti, rychlosti vyřizování požadavků, rozmanitosti nabídky, v uživatelském komfortu a designu výstupů srovnatelná s jinými interaktivními službami na Internetu, avšak o umění knihovnického managementu lepší než stavající internetovské služby. Nebo jak to reflektuje L. Schamberová: "Všichni zainteresovaní budou muset vynalézat a rozvíjet nové znalosti a dovednosti, což neznamená, že se ty znalosti a dovednosti budou nutně muset vztahovat k elektronickým technologiím či k dokumentům jako takovým. Je zapotřebí vytvořit novou úroveň literárnosti - kyberliterárnost - obsahující holistické a praktické porozumění tomu, jak používat elektronické (a neelektronické) technologie za účelem řízení informací k jejich efektivnímu používání. Žhavou výzvou pro nás může být naučit se překonávat některé mediální kategorizace. Rozlišování mediálních forem jsou natolik zakořeněná, že se například někteří lidé ptají, zda koncepce 'digitální knihovny' může (nebo zda-li by měla) zahrnovat jakýkoliv jiný formát mimo digitální."


VÝCHODISKA

  1. Státní technická knihovna v Praze je ve specifickém postavení jak z hlediska její specializace a tematického zaměření fondů, tak z hlediska možností přístupu svých čtenářů k Internetu. Většinu jejích čtenářů totiž tvoří studující technických a přírodovědných oborů vysokých škol, kteří mají na svých školách k Internetu volný přístup.
  2. V současnosti lze konstatovat, že úroveň procedur a služeb naši knihovny je v podstatě srovnatelná s úrovní podobných knihoven v zahraničí.
  3. Dosažená úroveň automatizace STK integruje v současnosti všechny základní moduly knihovny, včetně odpovídajících internetovských výstupů, ke kterým samozřejmě patří OPAC v klasické telnetovské i WWW podobě, propojený s automatizovaným výpůjčním systémem s možností přímého objednávání výpůjček. Ve zkušebním provozu je rovněž služba poskytovaní digitálních kopii. Průběžně se usiluje o automatizaci a implementaci internetovských technologií v dalších službách a procedurách, jako jsou MVS, MMVS, rešeršní služby, sdílení CD-ROM po Internetu atd. Přitom všem se zvlášť dbá na flexibilnost a otevřenost k novým modalitám a strukturám vycházejícím z možností internetovských technologií, které umožňují plnohodnotnou integrací různorodých informačních zdrojů, činností a procesů v kompaktním a uživatelsky pohodlném prostředí.
  4. STK vychází z poznatku, že dynamika změn a rozvoje nových komunikačních konfigurací a z toho odvozené změny uživatelského prostředí, potřeb a způsobů používání informačních potenciálů předčí před dynamikou současného rozvoje knihovnicko-informačních informačních mikro- a makro struktur, které jsou poznamenané přetrvávájícími neflexibilními centralistickými modely. Proto jsme se rozhodli, že nebudeme čekat na celoplošné řešení, ale že se pokusíme vybudovat novou platformu pro integraci knihovnických procedur a služeb, abychom mohli poskytovat co nejkvalitnější informační služby. Přitom jsme snažili kriticky zhodnotit světové trendy a zkušenosti v této oblasti a rovněž sami prozkoumat nové možnosti působení knihovny v současných podmínkách, teď a tady. Z toho nám vyplynul INVIK STK, ne jako pouhá WWW prezentace, nadstavba či náhrada stávajících modelů, ale především jako nová platforma založená na " holistickém a praktickém porozumění tomu, jak používat elektronické (a neelektronické) technologie za účelem řízení informací k jejich efektivnímu používání" (Schamberová, ibid.).


INVIK A JEHO ZÁKLADNÍ CÍLE

INVIK tedy představuje "vykročení" STK do virtuálního světa Internetu především ve smyslu jejího "skutečného působení" v mediálním prostoru WWW.

Cílem našeho projektu je funkční koexistence klasické fyzické knihovny s virtuální knihovnou ve smyslu integrovaného informačního servisu "kombinujícího elektronický přístup k "hmotným" i virtuálním dokumentům s širokou nabídkou různých způsobů jejich doručení či zprostředkování"; v níž se zároveň nabídka a kvalita poskytovaných služeb zakládá jak na schopnosti implementace nových technologií do klasických služeb, tak na schopnosti implementace osvědčených klasických knihovnických metod a dovedností (know-how) v podmínkách nově se utvářejícího globálního komunikačního prostředí. Přitom by výsledkem mělo být "prolnutí” všech forem v podobě pohodlného a bezbariérového přístupu k informacím.

Konkrétně, v českém prostředí se snažíme vybudovat účinný a užitečný knihovnicko-informační uzel na WWW, otevřen a přístupný ve všech směrech, každému potenciálnímu uživateli či partneru.



PRINCIPY FUNGOVÁNÍ INVIKu JAKO KOMPLEXNÍHO KNIHOVNICKO-INFORMAČNÍHO SERVISU

Aby mohl INVIK fungovat jako komplexní knihovnicko-informační servis, je třeba pro to zajistit určité výchozí podmínky. Státní technická knihovna dnes nabízí plně funkční a přes WWW zpřístupněný výpůjční protokol, v kterém se prostřednictvím Internetu už vyřizuje více než 50 % všech uživatelských požadavků, je dořešena a do AIS STK plně zaintegrována služba uživatelských kont, prostřednictvím které, zatím v testovacím režimu, poskytujeme digitální kopie klasických dokumentů z vlastních fondů, je po technické a procedurální stránce dořešena platforma pro poskytování vzdáleného (terminálového) přístupu k fondům na CD-ROM nosičích, je vypracována koncepce pro integraci dalších služeb, v prvé řadě meziknihovních a mezinárodních meziknihovních výpůjčních služeb. Toto vše jsou základní výchozí podmínky technického rázu. Nejdůležitější podmínkou pro kvalitní INVIK je však podmínka naprosté otevřenosti INVIKu novým technologiím, novým korporativním modelům sdílení činnosti, novým strukturám a především požadavkům ze strany našich uživatelů.

Podstatnou výhodou INVIKu je jeho "schopnost" obrátit se k uživateli vždy tou "tváří", kterou uživatel právě potřebuje. Jeho základní vlastnost - koexistence fyzické i virtuální podoby - umožňuje uživateli využívat všechny výhody, které tato symbióza nabízí. Uživatel má možnost využít kteroukoliv z klasických či nadstandardních služeb zabudovaných do kompaktního informačního prostředí INVIKu - jak za fyzické přítomnosti v knihovně - tak za virtuální přítomnosti v knihovně - a to odkudkoliv (s trochou nadsázky lze říci, že úplně odkudkoliv, kam sahají buď telefonní dráty či příjem satelitního vysílače a pokud umíte česky - tento drobný defekt hodláme odstranit v létě vytvořením kompletní anglické verze INVIKu). Tím se knihovna stává dostupným zdrojem informací a služeb, pohodlným pro její uživatele v takové míře, v jaké to vůbec umožňuje kvalita telekomunikační infrastruktury.

Domníváme se, že díky tomuto novému typu služby uživatel teprve docení kvalitu služeb knihovny danou kompaktním uživatelským prostředím. Jeden příklad za všechny - objednávka kopie dokumentu. Tím, že si podá objednávku prostřednictvím internetu resp. WWW formuláře, nejen že uživatel nemusí do knihovny přijít, ale navíc odpadají všechny činnosti spojené s dosažením požadované kopie. Znamená to, že uživatel si nemusí dokument objednávat klasickou cestou (což i při komplexní automatizaci znamená nejméně 30-60 minut, než se k němu knížka dostane), nemusí na nějaký lístek vyplňovat údaje o stránkách, které chce zkopírovat, nemusí čekat na zhotovení kopií a nemusí posléze dokument zase vrátit, aby mohl s kopiemi odkráčet domů. To vše by mu zabralo zhruba 1 hodinu, do které jsme však nezapočítali cestu do a z knihovny.

Díky tomuto typu služeb uživateli odpadá buď nutnost "dojet do Prahy" nebo minimálně 1 týden čekat, než objednaná služba dorazí klasickou poštou. A to vše za předpokladu, že dokument byl v dotyčném okamžiku na regále.

Navíc, tímto způsobem dokážeme ve vlastním kompaktním virtálním prostředí uživateli přímo zpřístupňovat fondy jiných knihoven prostrednictvím INVIKovských výstupů MVS či MMVS. Tímto se de facto INVIK stává svého druhu alternatívou tzv. globální knihovny.

Je tedy zřejmé, že za INVIK stránkami stojí knihovníci s reálnými procedurami, sloužícími k uspokojení čtenářských potřeb a požadavků.

Z výše uvedeného vyplývají 3 základní kategorie uživatelů INVIKu:

  1. INVIK STK se "obyčejnému internetovskému" uživateli jeví jako soubor webovských stránek s příslušnými mediálními, komunikačními a technickými vlastnostmi. Touto formou STK poskytuje všem "síťovým návštěvníkům" standardní WWW prezentaci služeb knihovny (včetně OPAC a odkazů na další sekundární informace - jak z vlastních, tak z internetovských zdrojů). Prostřednictvím INVIK může STK též poskytovat určité "jednorázové veřejné služby" (reprografie, MVS...), vyplývající z její funkce veřejné knihovny.
  2. Klasickým ("fyzickým") návštěvníkům však INVIK může sloužit jako svého druhu průvodce a "terminál" k objednávání služeb z lokální sítě STK a nebo také jako lokální informační zdroj pracovníkům, kteří služby vyřizují (funkce INVIK ve smyslu Intranet).
  3. Dále však - a to je jeho podstata - INVIK poskytuje svým síťovým čtenářům resp. komunitě těch, kteří si nechali zřídit autorizované konto a tím se stali "virtuálními čtenáři STK", digitalizované výstupy standardních služeb (digitální kopie vlastních fondů či digitální kopie fondů zprostředkovaných MVS a MMVS a podob.).

Kategorie "virtuálního síťového čtenáře" (která bude specifikovaná v Knihovním řádu) je obdobná kategorii "klasického čtenáře", která také předpokládá dodržování obecných právních norem a knihovnické a internetovské etiky.

Zmíněné autorizované osobní konto je po právní stránce chráněno smlouvou mezi uživatelem a knihovnou a dále internetovskými autorizujícími standardy přenosu a ochrany přístupových hesel. Uživateli to umožňuje plnou kontrolu a přehled nad stavem svého konta, knihovně plnou a usnadněnou správu síťových klientů v rámci vlastního čtenářského protokolu. Tato autorizovaná osobní konta tak umožňují síťovým čtenářům předplatit si většinu placených služeb, jakými jsou např. MMVS, reprografické a rešeršní služby. INVIK coby internetovský výstup preferuje digitální služby a digitální výstupy jiných služeb, které plně zapadají do jeho WWW koncepce a struktury.

Uživatelé jsou "členy INVIKu" jsou pochopitelně za určitých podmínek, zajišťujících především autorskoprávní ochranu dokumentů, ochranu uživatele jako spotřebitele a samozřejmě také ochranu knihovny.

Lze tedy konstatovat, že INVIK je jakási symbióza všech procesů a procedur, probíhajících v knihovně, Internetu resp. World Wide Webu, počítačů a zejména knihovníků, stojících nejen za WWW stránkami, které čtenář vidí na svém počítači, ale především za službami, které jsou touto i klasickou cestou čtenářům poskytovány.

PŘEDPOKLADY PRO DALŠÍ ROZVOJ A FUNKCIONALIZACI INVIK STK

O našich aktivitách v této oblasti Vás budeme i nadále informovat, jednak prostřednictvím odborného tisku a jednak na našich webovských stránkách.

Kontaktní adresa: invik@stk.cz