Na rozdíl od Velké Británie, kde v jednom roce vyjde na 90 000 titulů, Německa (70 tisíc titulů), Španělska (51 tisíc titulů), či Japonska (49 000 titulů) je příspěvek České republiky k 800 tisícům až 900 tisícům titulům vydávaným každoročně na celém světě poměrně malý. Je to dáno především faktem, že i když se považujeme za kulturní národ publikující řadu knih, češtinou u nás mluví kolem 10 milionů obyvatel a v zahraničí pouze několik set tisíc. Podle mého odhadu u nás vychází v poslední době kolem 10 000 až 11 000 titulů ročně, což odpovídá deseti až jedenácti titulům na 10 000 obyvatel. Pokud sestavíme podle tohoto koeficientu žebříček, dostane se sice Česká republika před Japonsko a Německo, na Španělsko (13,1 titulu) a Velkou Británii (15,8 titulu) však "nemáme". Je zajímavé, že se před i mezi tyto vydavatelské giganty dostávají mnohé evropské severské státy: v Norsku připadá na 10 000 obyvatel 12,4 tituly, ve Švédsku 14,2 tituly a v Dánsku dokonce 23,5 titulu.
Co se týče České republiky, pro počet titulů jsem použil odhad. Údaje, které o nás uvádí Statistická ročenka UNESCO, pocházejí totiž z Národní knihovny ČR. Ta se však při předávání statistických dat opírá pouze o počet povinných výtisků získaných v daném roce. Víme všichni, že ne každé nakladatelství dodržuje zákon, a tak státní vědecké knihovny, i když měly nárok na povinné výtisky, doplňovaly fond i nákupem nedobytných povinných výtisků. Tak například SVK v Olomouci, jejíž akviziční činnost patří mezi nejlepší u nás, získala v r. 1995 10 235 titulů vydaných českými a moravskými nakladateli, zatímco Národní knihovna pouze 8 994 titulů! (Pro zajímavost lze uvést, že z 8 994 titulů bylo 1331 brožur, přičemž brožurou se podle UNESCO rozumí neperiodická publikace o 5 až 48 stranách, a že 17,04 % všech titulů stále ještě nebylo označeno ISBN.)
Tento sice poměrně dlouhý (doufám však, že ne nezajímavý) úvod jsem připravil proto, abych upozornil na skutečnost, že český akvizitér, knihkupec i distributor se ocítá v obtížné situaci. Vydělíme- li naši roční knižní produkci 260 pracovními dny, dojdeme k závěru, že denně u nás vychází v průměru kolem 42 titulů. Velkým problémem je nejen získat je, ale již jen dozvědět se o nich. Bez výpočetní techniky a především bez kvalitních bází dat se tedy dnes neobejdeme. Je radostné, že si to uvědomují někteří naši nakladatelé. Před dvěma roky jsem na knižním veletrhu Svět knihy například s potěšením zaznamenal, že Mladá fronta vydala na disketě soupis 622 svých titulů vydaných s ISBN od r. 1989. Poměrně jednoduchý software umožňoval i objednání knih. Při porovnání s fondy naší knihovny a fondy Národní knihovny jsem však překvapivě zjistil, že na disketě některé knihy Mladé fronty chyběly. Vypadalo to, jako by samotné nakladatelství mělo horší přehled o své produkci než knihovníci!
Báze knih Mladé fronty informovala rovněž o knihách, které teprve vyjdou. Tyto údaje mohou být cenné spíše pro knihkupce než knihovníky. Ti chtějí mít jistotu, že kniha již vyšla. Proto zřejmě báze edičních plánů některých českých nakladatelství nazvaná Almanach Labyrint a vydávaná jak v tištěné, tak i v elektronické podobě (v Supertextu firmy 5D-software) je více využívaná knihkupci než knihovníky. Její vydání z r. 1995 obsahovalo několik tisíc titulů z 490 českých a 33 slovenských nakladatelství. Podobná báze Národní knihovny nazvaná zkratkou O.K., což znamená Ohlášené knihy, je běžně dostupná pouze v tištěné podobě, v elektronické podobě je součástí báze NP, která je veřejnosti přístupná jen v Národním středisku bibliografických informací v areálu Národní knihovny. Na rozdíl od Almanachu Labyrint, který vychází ročně, tištěná podoba O.K. je čtrnáctidenní. Zaznamenává pouze ty plánované knihy, které mají ISBN.
Spolehlivým zdrojem o knihách již vydaných a zároveň stále dostupných v knihkupectvích by se měla stát báze Svazu českých knihkupců a nakladatelů Books in print. Veřejnost ji zná spíše pod názvem Katalog skladovaných knih v České republice. V papírové i elektronické formě (na CD-ROM s vyhledávacím software frankfurtského Buchhändler-Vereinigung GmbH) byla poprvé představena na loňském veletrhu. Obsahovala pouze tituly s ISBN, a to ca 7000 titulů od více než 300 nakladatelů. Software pro CD-ROM nebylo příliš uživatelsky přívětivé a mělo mnohé nedostatky. Neumožňovalo například vyhledávat autory s diakritikou. Vzhledem k tomu, že na tomto knižním veletrhu má být představen nový CD-ROM s lepším software a že informace o něm je náplní další dnešní přednášky, nebudu o něm více pojednávat.
Zajímavým zdrojem informací pro knihkupce a akvizitéry mohou být i báze knižních distributorů. Před nedávnem jsem například testoval interní několikatisícovou bázi pražského distributora Exact Service. Z knihovnického hlediska jsem musel této bázi vytknout nepřesné rozlišování názvu a podnázvu publikace a absenci některých dalších bibliografických údajů. Jednalo se však o interní bázi na rozdíl od báze nazvané Obchodní katalog knih, kterou prodává Velkoobchod knihami Jan Kanzelsberger. Báze je šířena na disketách včetně vyhledávacího software Codex vyvinutého sdružením sw autorů Databázové systémy. Je aktualizována zhruba v dvoutýdenních intervalech a verze ze 14. dubna 1997 obsahovala údaje o 11944 titulech od 8171 autorů vydaných 1017 nakladateli. Podobně jako báze Books in print obsahuje údaje o knihách v prodeji, tedy kritériem není doba vydání publikace, ale její dostupnost (titul není rozebrán). Najdeme tu tudíž i knihu s vročením 1976. Bohužel vyhledávací software je málo kvalitní, vyhledávat lze prakticky jen podle prvního slova v názvu knihy, podle autora a názvu nakladatele (nikoliv však podle místa nakladatele apod.).
Akvizitér knihovny, a to především vědecké a univerzitní, na rozdíl od knihkupce neshání tak často starší publikace, ale usiluje o maximální úplnost fondu z hlediska stanoveného profilu knihovny. Pro něho je důležité dozvědět se včas i o malých účelových nákladech, které běžní distributoři a knihkupci neprodávají. Z tohoto pohledu se proto budu podrobněji zabývat dvěma bázemi - bází Katalog knih a bází České knihy, které do určité míry výše uvedený požadavek splňují.
Katalog knih je báze titulů, na jejichž vydání upozornil týdeník Nové knihy od ledna 1996. Od té doby toto periodikum začalo smluvně plnit pro řadu nakladatelství ohlašovací povinnost danou vyhláškou Ministerstva kultury 252/95 Sb. Podle zákona 37/1995 Sb. totiž nakladatelé předávají povinné výtisky sice již jen do 4 knihoven (do Národní knihovny v Praze, MZK v Brně, SVK v Olomouci a některé z SVK podle místa působení nakladatelství), dalším 18 knihovnám jsou však povinni písemně nabídnout svou publikaci po vydání ke koupi. Uveřejněním anotace o knize v týdeníku Nové knihy je tato povinnost splněna. Díky tomuto opatření se počet anotací o knihách v Nových knihách výrazně zvýšil. Např. v bázi Katalog knih k 18. 10. 1996 (vyhledávacím software je zde upravená verze programu Codex Databázových systémů) bylo zaznamenáno 3639 titulů (3609 knižních a 30 titulů CD, kazet a CD-ROM) od 2821 autorů z 574 nakladatelství.
I když se redakce Nových knih snaží o nejrychlejší zveřejnění anotací, záleží na nakladatelství, které tituly a kdy je sdělí. Proto někdy dojde k duplicitní informaci, k informaci, že kniha již vyšla a přitom je ještě v tiskárně (některá nakladatelství totiž neposílají do redakce exemplář titulu, ale pouze faxují anotaci, takže redakce Nových knih nemá možnost ověřit si, zda titul již opravdu vyšel) nebo se otiskne údaj o knize, která je již dávno v prodeji. V bázi Katalog knih jsem tudíž našel údaj i o jedné knize s vročením 1991, dvou s vročením 1992 a třech s vročením 1993. Domnívám se, že ale anotace o převážné většině titulů je zveřejněna do měsíce od jejich uvedení na knižní trh. Jako akvizitér oceňuji kvalitu anotací, jsou psány výstižně a se snahou o objektivní informování. Kvalita obslužného software bohužel není nejlepší. Vyhledávat lze pouze podle prvního slova ve jménu autora, v názvu nakladatele, názvu publikace, tematické skupiny a klíčových slov. Ta jsou však v řadě případů dost nevhodně volena. Navíc nejsou ani automaticky tvořena z názvu publikací.
Software FreT pro práci s bází České knihy lze naproti tomu označit za výrazně zdařilejší produkt, než jakým je Codex. FreT vyvinula pražská firma Albertina icome. Umožňuje vyhledat knihu podle jména autora, názvu titulu, edice, místa vydání, nakladatele, data vydání, ISBN, Mezinárodního desetinného třídění, klíčových slov, formálních deskriptorů a chronologického vymezení. Nevýhodou je nemožnost vyhledávat knihy podle data dojití titulu do Národní knihovny, případně podle čísla záznamu, takže akvizitér si jen těžko vytváří účinný systém pro kontrolu novinek Národní knihovny se svým fondem.
Kritická slova lze mít spíše ke kvalitě dat v bázi České knihy, přesněji řečeno k jejich aktuálnosti, než k software. Na disketě České knihy pro období 1996/říjen-1997/únor, která obsahovala údaje o 2525 publikacích napsaných 1924 autory a vydaných 687 nakladateli, jsem našel 68 publikací s vročením 1994, 21 publikací z r. 1993 a 3 dokonce z roku 1992. Vzhledem k tomu, že knihy s vročením 1992 byly získány až 4. 3. 1996, 26.4. 1996 a 12.7. 1996, jednoduchým výpočtem vychází, že doba jejich zpracování se pohybovala mezi čtyřmi a šesti měsíci a kritizovat lze spíše liknavého nakladatele zasílajícího povinný výtisk a málo důrazné vymáhání povinného výtisku ze strany knihovny. To, že se na disketě objevily údaje i o třech knihách dodaných do Národní knihovny již v srpnu 1993, však může uživatele báze České knihy, který ji využívá k získání informací o novinkách, šokovat.
Závěrem se ještě zmíním o dvou pomocných bází, na které se mohou spolehnout akvizitéři i knihkupci. Jsou to báze adres nakladatelů, jež udržují v aktuálnosti pracovníci Agentury ISBN v České republice za spolupráce s akvizitéry státních vědeckých knihoven. První nese název NAKL a obsahuje více než 3,5 tisíce adres českých a slovenských nakladatelství, která ve svých publikacích uvádějí ISBN. Druhá báze se jmenuje ULNAK, zaznamenává téměř 1 800 adres českých a slovenských nakladatelství bez ISBN. Vyhledávacím software pro obě dvě je micro CDS/ISIS.
Spolupráce více partnerů při budování bází nakladatelů je návodem, jak vytvořit co možná nejúplnější bázi českých knih, v níž jsou údaje i co nejaktuálnější, takže ji lze využít při akvizici v knihovnách a knihkupectvích. Taková báze musí být ovšem přístupná v režimu online a účastnící se partneři musejí dodržovat při předávání záznamů přesná pravidla. V západní Evropě, která má před námi v tomto směru náskok, jsou takovými bázemi souborné katalogy knihoven. Věřme, že na některé z příštích konferencí Infomedia budu moci o souborných katalozích českých knihoven hovořit s uznáním. Již nyní u nás vznikají jejich zárodky (KAKS, CASLIN, SKAT), pro akviziční činnost jsou však zatím žel prakticky nepoužitelné.