Těm, kdo si podrobně prostudovali předběžný program Infora, jistě neušlo, že se tento příspěvek původně jmenoval jinak. Změna je život - dnes možná více, než kdy dříve - a tak nakonec se původně zamýšlené téma stalo logickým vyústěním analýzy současného stavu informačního “světa”.

Pokud v nás označení “informační průmysl” vzbuzuje asociace s průmyslovou revolucí, není to vlastně tak úplně od věci. Ačkoli při té informační revoluci snad nedochází k rozbíjení výpočetních strojů jako nástrojů zla, změny, které tato revoluce přináší, jsou jistě nejméně srovnatelné s revolucemi historie. Jakkoliv zvláštně nám tento termín může znít, je to realita dnešního světa.

Informační průmysl začal vznikat nenápadně v šedesátých a sedmdesátých letech v lůně tradičního průmyslu vydavatelského, který mu dodnes poskytuje nezanedbatelnou část dat - ať již primárních nebo sekundárních. Začala vznikat první online databázová centra, rešeršní jazyky, první kolekce databází a první rešeršéři. Byla to však relativně uzavřená komunita “znalých”, bariéra pro většinu potenciálních uživatelů byla příliš vysoká, stejně jako obrovské náklady na vybudování databázového centra na straně poskytovatele. A tak je skutečných hráčů po řadu let poměrně málo: Dialog, STN, BRS, Questel a několik dalších. Jednotliví producenti informací musejí používat jejich služby, protože nejsou sami schopni nést nezměrné náklady na výstavbu a údržbu datových center. Svět je přehledný, orientace snadná.

Na další impuls bylo třeba čekat více než deset let. V polovině osmdesátých let vzniká formát CD-ROM, který znamená po dalších deset let dosud nebývalý růst počtu uživatelů profesionálních informací. To bylo možné zejména díky stále snadnějšímu ovládání vyhledávacích nástrojů, což souvisí především s dynamickým rozvojem osobních počítačů a software pro ně. Zároveň se snižují náklady nutné k vydání titulu v elektronické podobě, čímž roste počet vydavatelů. Na této “zelené louce” vznikají specializované společnosti jako SilverPlatter Information nebo CD-Plus (dnes Ovid Technologies) a k nim se přidávají další, již existující firmy, které se doposud orientovaly na zpracování a produkci dat, případně byli tradičními vydavateli. Každopádně to byly právě CD-ROM, které jako první prolomily bariéry specializovaných pracovišť a našly si uživatele mezi nijak zvlášť neškolenými pracovníky. Tento pokračující trend vyvolal vlnu diskusí na téma “přežije informační prostředník - knihovník - rok 2000?”, která se v různých obměnách stále vrací. Ať se to všem líbí nebo ne, tato vlna má v zásadě ozdravný a aktivizující účinek, protože nás všechny nutí přemýšlet o budoucím světě a naší úloze v něm, která rozhodně není definitivně daná jednou provždy.

Leč největší otřesy měly teprve přijít. V polovině devadesátých let se o slovo hlásí Internet. Původně “hračka” pro generály, potom pro vědce a nakonec běžná služba. V informačním průmyslu se opět rozdávají karty. Najednou může být online vydavatelem doslova každý - a doslova každý jím také chce být! Tradiční vydavatelé, kteří doposud využívali služeb specializovaných firem, se stavějí na vlastní nohy a osnují vlastní www projekty. Zdaleka ne všichni jsou úspěšní - někteří podcenili technologickou část věci, jiní zase zapomínají, že v obchodě už dávno není klíčem k úspěchu samotný produkt, ale celý marketingový mix.

Ale situace se komplikuje i zaběhlým vydavatelům, kteří mají najednou konkurenci i ve svých partnerech - producentech dat. A někteří z producentů se chovají velmi monopolně, podbízejí se zákazníkům na úkor svých dosavadních partnerů, ukončují s nimi smlouvy a podobně - vše s vidinou velkých zisků, které však ne vždy přicházejí.

Koncem devadesátých let situace dochází již tak daleko, že menší společnosti zjišťují, že není v jejich silách nadále udržet tempo, aniž by dostaly výraznou kapitálovou injekci. Zkoušejí to na burzách, ale tam jim většinou velké možnosti nekynou. Nakonec většinou volí jistější cestu - stávají se součástí velkých mezinárodních holdingů a vydavatelských společností. Na výstavě Online Information 1999 v Londýně byl tento trend již tak jasně viditelný, že zde vtipálci spekulovali o tom, že v prosinci 2000 budou v přízemí pouhé dva-tři megastánky a stánek Evropské unie…

Přesto je titulek této části samozřejmě pravdivý jen potud, pokud onou “nulou” myslíme rok 2000. Informační průmysl rozhodně nezačíná znovu a rozhodně ne od nuly. Současná konsolidace je zřejmou předzvěstí nové generace informačních služeb a produktů, které budou vycházet z vlastnictví informačního obsahu, potřebných technologií, know-how a konečně z flexibilního marketingového mixu.

Skuteční “spotřebitelé” výstupů elektronických informačních služeb byli až donedávna odkázáni na informační specialisty. Dokonce ani nástup CD-ROM nepřinesl výraznější obrat, ačkoli při síťovém provozu je technická dostupnost zajištěna - šlo spíše o psychologickou bariéru. Teprve Internet přináší zásadní změnu. Uživatelé se naučili přemýšlet nad zadáním dotazů do Altavisty a Yahoo - a pak se již samozřejmě pouští i do profesionálních online služeb.

Přímých důsledků vstupu koncových uživatelů na informační kolbiště je několik. Vydavatelé musejí hledat nové cesty, jak oslovovat tyto potenciální zákazníky, které již nelze nalézt v organizačních strukturách tak snadno, jako např. střediska vědeckých informací. Na druhé straně se zvyšuje tlak na informační prostředníky - knihovny a informační centra, která musejí začít nabízet zcela nové služby.

Rovněž skok, který za posledních cca 20 let udělaly knihovny a další informační instituce, je obrovský. Z doby tradičních lístkových katalogů a tištěných rejstříků jsme se přenesli do doby, kdy katalogy jsou dostupné jak v knihovně, tak prostřednictvím www mimo ni, internetové terminály jsou běžné a regály plné rejstříků rychle nahrazují elektronické zdroje.

Čeká nás však další skok. Knihovny dosud měly před svými uživateli “náskok”, knihovníci byli vyškoleni v hledání informací a v jejich utřiďování, a tyto znalosti jim stačily po celý život. To se změnilo s nástupem knihovních systémů, nešlo ovšem o jednorázový skok - příliv nových požadavků na informační pracovníky trvá a bude trvat i v budoucnu. Ne nadarmo se mluví o celoživotním vzdělávání knihovníků. Podle dnešních představ by ale naše knihovny měly již brzy sehrát důležitou roli v koncepci demokratického přístupu k informacím - měly by se stát místem, kde lidé dosud “nepolíbení” Internetem a počítači budou moci očekávat nejen přístup k www terminálu, ale dostane se jim kvalifikované pomoci a možnosti zaškolení. Tento úkol je pochopitelně dočasný - protože další generace by již měly tyto dovednosti získat ve školách - ale přesto nesmírně důležitý. Navíc může sehrát velmi významnou roli v rehabilitaci a propagaci knihoven směrem k nejširší veřejnosti jako moderních institucí, které jsou plně na výši doby.

Tím se pochopitelně přerod knihoven nezastaví. Rychlý vývoj technologií a pokračující digitalizace povedou nutně ke změnám v roli knihoven a tím k potřebě dalších změn na straně institucí i jejich pracovníků. Knihovnický (a nejen knihovnický) svět již nikdy nebude, co býval - a bude záležet jen na nás, budeme-li to chápat jako hrozbu nebo jako úžasnou příležitost učit se novému a podílet se na jeho realizaci.

V letošním roce nás čeká v České republice další velký přelom. Profesionální informační zdroje, o kterých jsme v minulosti pouze slýchávali na konferencích a prezentacích, se začnou především díky grantovému programu MŠMT stávat běžnou součástí každodenní práce. Nestane se tak ovšem přes noc - čeká nás všechny hodně práce, abychom sebe i své “koncové uživatele” seznámili s dostupností informačních zdrojů a naučili je tyto prostředky efektivně používat. Letošní nebývalý zájem o INFORUM zřejmě dokazuje, že pracovníci knihoven a informačních center si tuto odpovědnost uvědomují - a že akce tohoto typu jsou jim v plnění tohoto úkolu užitečné.

V této souvislosti je i naše společnost připravena pomoci s propagací a podporou využívání nakoupených zdrojů.

Tím se dostáváme k tomu, jak my sami vidíme svou úlohu v nejbližší době. Naším letošním mottem je “Stavte s námi svou digitální knihovnu”. Komponenty elektronických a digitálních knihoven nejsou cihly, police, knihy a čtenářské stolky, ale počítače a sítě, software, informace v elektronické podobě, know-how a technická podpora. “Stavte s námi” ale není jen o materiálu. S řadou našich dřívějších zákazníků jsme již přešli na vyšší úroveň spolupráce, nežli jsou dodavatelsko-odběratelské vztahy - stáváme se partnery.

Slova "partner" a “partnerství” se objevují v propagačních materiálech firem poměrně často - většinou za tím vidíme snahu firmy sdělit světu, že opravdu dostojí svým povinnostem coby dodavatel. Často v nás tato slova mohou vzbudit i nedůvěru: může se stát, že to někdo myslí opravdu upřímně? Jedná se vždy jen o reklamní klišé nebo lze něčeho takového dosáhnout v praxi? Je opravdu všechno jen za peníze?

Domnívám se, že jsme již dokázali, že pro nás peníze nejsou všechno a že jsme schopni vstupovat do skutečných partnerství. Jde nám o dlouhodobé vztahy, o trvalou spolupráci - a ta může být postavena jen na oboustranně výhodné spolupráci a strategii “výhra-výhra”.

Kdybychom se zcela soustředili jen na svůj obchod, věřím, že bychom již byli velmi bohatí a že bychom naší konkurenci připravili velmi horké chvíle. Na druhou stranu by například asi neexistoval projekt digitalizace v Národní knihovně ani konference INFORUM. Česká národní bibliografie by možná stále ještě vycházela tiskem, o SNB ani nemluvě.

Podobně nadstandardní jsou i naše vztahy se zahraničními a tuzemskými dodavateli. Výsledkem je často nemalá výhoda pro naše zákazníky, když se nám na základě vzájemné důvěry s vydavateli podaří dohodnout výhodnější podmínky.

Jako obchodník bych mohl na toto téma hovořit dlouho, ale to není mým cílem. Raději vás budeme přesvědčovat i nadále svými činy, než jen slovy. Budeme rádi, pokud se na nás budete obracet se svými objednávkami, ale i se svými sny, plány a projekty. Může se stát, že se nám podaří najít cestu, jak vaše sny pomoci realizovat.

Zkrátka - “stavte s námi”!